čtvrtek 23. srpna 2018

Ukrajina 2018


Ukrajina pro holky 2018 (10.-19.9) Venda, Denda, Roman a já.

den 1
Bohužel jsme podcenili objednání vlaku, ale i ubytování v penzionu U Leva, takže nastal plán B. V pátek večer jsme vyrazili autem s vlekem na náš výlet. Cesta i s hranicemi trvala cca 16 hodin. 4 motorky (2 pánské 701 a Afrika 750 a 2 dámské Tricker a Yamaha TTR600).
Když jsme zjistili, že opravdu nemáme šanci na ubytování v Pylypets, tak jsme vyzkoušeli ubytování "U rybiček" ve Svaljavě. Posledně jsme si tam moc pochutnali na pstruzích. Tentokrát tedy také, ale jinak tam kromě toho ubytování nic nefungovalo. Ale nebudu předbíhat. Cestou jsme se potkali s dacanama z "Dokolakolem", byli unavení z horka a nechtěli s námi zůstat, ale pokračovat už na Slovensko. Ještě, že s námi nejeli. Když jsme zjistili, že si musíme někam do krámu zajet pro pití, tak by asi nebyli nadšení. Ubytování moc hezké, ale ne zrovna levné 300 hřiven na osou. Nechali nás tam zaparkovat auto za 20Eur asi napět dní.





den 2
Vyrazili jsem tak jako každý den před polednem a měli jsme naplánováno dojet někam ke Koločavě a tam přespat, nejlépe v přírodě. Na rozpink to byla docela kláda. Prakem, který začíná hned u ubytování jsme vyjeli na Poloniny, nic moc lehkého. Když jsem se zeptala manžela, jestli mi dal novou zadní gumu a řekl, že jo, tak to docela šlo. Dobrý placebo. Jak jsem zjistila, že ne, tak to prostě nejelo a bála jsem se. vyjeli jsme i na Stoi. Pak dobrý, než jsem zjistila, že jedeme dolů do Mižgirie takovým super traverzem.... tam nás dokonce předjížděli místňáci. Ale nějak se to kupodivu dalo.
Do Mižgirie jsem přijela v takovém vyčerpání, že se mi zavírali oči u jídla, které jsem ani z návalu adrenalinu nemohla. Pak přesun do mého oblíbeného parku nad Koločavou, kde jsme na jeho začátku zakempovali. Počasí přálo, jen Vášovi nějak nesedla vodka a ublinkl si na zip stanu :-)

den 3
V "brzkých" dopoledních hodinách jsme se vypravili dál, projet parkem do Koločavy na houbovou polévku a na pivo. Pak přejezd novou cestou, kde jsem píchla já, do Uščorné. Tam koupit v místní pekárně chleba, špek na oheň, pivo a vodku. Trošku jsme se tam zasekli u krámku a pozorovali místní šrumec. Docela zábavné. Pak jsem vyrazili na ubikaci ke srubu na kopec. Pěkný cca 10km výjezd, kde jsme cestou chtěli nabrat vodu ve studánce. Bohužel byla vyschlá. Cestou v zatáčce Venda potkal náklaďák a uhýbal mu tak, že to trošku položil na zem a praskla nádrž. Udělali jsme z něj tancovačku, něco přelili do zbylých motorek a oprava proběhla u srubu. materiálu tam bylo dost. Takže problém jen s vodou. To ale vyřešili chlapi, když jeli hledat jinou studánku, ale místo ní našli sběrače borůvek a ti byli tak hodní, že nám dali tři lahve vody, 




den 4
Při ranním balení přišlo stádo krav i s pasáčkama a ty celou dobu koukali, jak balíme. No na co tam mají taky koukat. Ve stádu byl taky býček, který se zamiloval do Vendovo motorky a trochu do ní drknul. Sice byl odehnán, ale koukal divně. Po zhruba 300 metrech z kopce dolů Roman píchl, takže zastavit, vše dolů a opravit. Přišlo stádo, pasáčci i býček také...… ten hned zamířil k Vendovi a jeho motorce. Nepomáhalo ani odháněni ani drbání. Zatvrzele na nějak koukal a najednou ho nabral do stráně mezi stromky, protože si Váša přezul pantofle, neměl ho ani čím kopnout. Naštěstí se nic nestalo, jen to vypadalo, že jak byl býček rozzuřený a nemohl se vymotat nabere i naše motorky. Trošku hystericky jsem běžela za pasáčkem ať ho odežene, že je docela agresivní. Ten jen mávl a byl pryč. Uf. Po skoro 2 hodinové opravě jsem vyrazili konečně směr Dragobrad. Naprosto úžasný přejezd, který jsem naposledy neviděla, protože byla mlha. Teď úžasné. V Dragobradu pod sjezdovkou standartně polévka v salaši, 3x boršč a 1x houbová - kdo jí asi měl?
Pak jsem se vydali hledat další místo na spaní, prý pěkné místo u vody. Ano bylo super, ale cesta tam trochu krkolomná, nejdřív se ztratila a pak docela těžký sjezd. Ale povedlo. 








den 5
Odjezd z krásného místa u vody, ale po velice těžké noci našeho Vendy. Asi mu tentokrát nesedla ta polévka, takže problinkal celou noc. Ráno nevypadla nejlépe, ale stejně jsme vyrazili a ta cesta byla opět úžasná, jak někde na prérii, spoustu koní. Jeli jsem hledat lékárnu a nějakou hospůdku na dobrý oběd. Podařilo se. Jen ty objednávky jim nejdou a jídlo strašně trvá. A pokud chce někdo něco jinak, zásadně to mají všichni, pokud vůbec něco dostanou. Po cca 2 hodinách strávených v hospůdce jsem jeli hledat bydlení. Bylo to už směrem zpět na Svaljavu k autu. 
Když jsme vyjeli zase trochu do kopců, zatáhlo se. Naštěstí jsme zrovna našli flek, ale asi 3hodiny jsem stály v pláštěnkách a čekali, až alespoň trochu přestane, aby bylo možné rozdělat stany a převléct se do suchého. No co no, vytáhli jsme vodku a párty na stojáka začala. Romča jí namíchal s džusem, takže rychle mizela. Jupí přestalo pršet. A šup do postele..... nebyl čas hledat rovný plac, i když se tak tvářil, tak jsem se s Dendou celou noc kutálely dolů.


den 6
Nemůžu napsat ani po probuzení, protože se fakt spát nedalo, ale vylezení ze stanu bylo jasné, že máme vše durch. Udělali jsme oheň a sušili věci, naštěstí se zase udělalo hezky. Pohled na cestu, co byla pěkně semletá už tak pozitivně nevypadal, ale měli jsme je po takové kamenité. Ale změna plánu, protože cest je tam spoustu a všechny vedou do Svaljavy :-) No vedla, ale bylo to pěkně semleté, bláto, klacky, kameny, koleje, vracečky, takže sjezd na rozpink dne jak má být. To mají chlapci rádi, hlavně když brbláme. Moc ne, ale občas jo.
Pak se jelo pěkným parkem, docela svižná jízda. Dojedeme nakonec na silnici a nemám Romana, nezapnul si kecafon. Snažila jsem se trochu pelášit, abych ho nebrzdila, když to šlo. Tak jsem ani nevnímala, že nejede. Kousl se mi telefon, takže ani spojení. Váša se tedy vracel, pak se nám podařilo i dovolat a asi 15km zpět píchnul. Čekali jsme zase asi 2 hodiny s Dendou a byly jsem jako dvě holky za atrakci. Nejlepší bylo, když se nás ptali, jestli umíme jezdit na motorkách? Daly jsme si pivo na pumpě, natankovaly, pokecaly s místními a čekaly na kluky. Hurá, oprava se podařila a mastili jsme po silnici do Četnické stanice do Koločavy a tam jsem s ubytovaly za 200hřiven na hlavu. Super večeře a príma vodkový večírek.


den 7
Odjezd přes park Sinevir. Od rána offračka, protože jsem si pamatovala dost dlouhou kamenitou cestu, nejdřív potokem, ta nebyla tak prudká, ale těžká. Pak to šlo výš a výš, samé volné kameny. Tentokrát jsem to dala bez pádu Teda jeden byl na jednom výjezdu, když jsem to hrkala, ve vočích smrt a najednou vidím Vendu, jak to tam šněruje a nemůže se rozjet. Objet jsem si netroufla, vlevo velký balvan, tak raději počkat. Roman mi říká: " ti to otočím a znova zespoda".... no to ne. Naštěstí jsem se v tom dokázala rozjet a vyjet to nahoru. Jupí. Denda pojezdila Vendu taky, pěkně kadla, kadla a byla tam.
Při pauze Venda zjistil nějaký problém s řízením v krku, tak opravovali. Já jsem se převtělila v místní skot, mezi tím co jsem dřepěla mezi keři a víte co, tak jsem se při tom krmila borůvkama. Tak si říkám: " si jako ty krávy". Sjezd v pohodě, to už odpočívám a ať si potvora jede jak chce. Ještě, že tu je v podstatě cesta, člověk nemusí kličkovat mezi stromy jako u nás na pěšinkách.
A hurá na brody. Natankovat a pak cesta brodů do Svaljavy. Na benzínce Roman zase opravoval píchlé kolo, ale už si zlepšil čas, necelá hodinka. Vody nebylo ani moc, ale taky ne málo, protože večer něco napršelo. Bylo tam i vydatné bláto. Nohy mokrý, ale neutopil to nikdo. Daly jsem to i s Dendou. Estetický efekt teda nic moc, ale nějak jsme to přejely.


Dost jsem se těšili na poslední večer na večeři a večírek, správce sliboval, že už tam bude barman. Vlk taky sliboval. Tak šup do suchého, hup na motorky na místňáky a cca do 2km vzdálené hospůdky na rybku, pivo a vodku. Paní byla moc milá, je to Bar Valentýna. Sice už nevařila, ale večeři nám udělala, nechala nás tam popít a šla spát. Romča vytuhl na stole a byl trošku dost KO. Tak jsem zpět řídila motorku já. Docela prča.

den poslední
Moc jsme se těšili k Valentýně na oběd, bohužel nevařila, ale co prý si dáme. Že nám udělá houbovou polévku, byla skvělá. Pár piv a nechtělo se nám domů, takže jsem tam byli asi do sedmi do večera, Pak konečně vyrazili směr realita. Na hranicích jsme strávili skoro 6 hodin (Užgorod).
Pak nám ještě ráno na Slovensku bouchla guma na vleku, takže couvání na dálnici, protože jsme byli naštěstí pár metrů od sjedu na pumpu. Oprava byla rychlá a pak dom.